Česká pedagogická společnost

 

Hlavní referáty

9:45 - 10:20

Inkluze - hozená rukavice pro školní edukaci

PhDr. Jana Zapletalová
Národní ústav rozvoje vzdělávání, Praha

Inkluzivní vzdělávání přichází s výzvou pro školní edukaci, která otevírá otázky spojené s procesy zprostředkovaného učení, se schopností pedagogů pracovat s různorodou žákovskou skupinou. Opětovně vyvstávají témata kvality oborových didaktik, hodnocení žáků, schopnosti pedagoga spojovat vyučovací styl s učební strategií žáka. Inkluzivní vzdělávání předpokládá práci pedagoga na vlastním pedagogickém mistrovství i spolupráci pedagogů uvnitř školy, včetně spolupráce s dalšími odborníky - psychology, speciálními pedagogy, kteří se na vzdělávání žáka podílejí. Je inkluzivní vzdělávání důvodem k obavám o kvalitu českého vzdělávacího systému? Inkluzivní vzdělávání lze chápat také jako výzvu pro pedagogický výzkum.

 

10:20 - 10:55

Reflexia o súčasnej situácii zavádzania inkluzívneho vzdelávania na Slovensku

doc. PaedDr. Alica Petrasová, PhD.
Pedagogická fakulta Prešovskej univerzity v Prešove
Katedra špeciálnej pedagogiky

Inkluzívne vzdelávanie je téma, ktorá v posledných rokoch začína rezonovať aj na Slovensku, a to ako v pedagogickej teórii, tak aj v praxi. Hoci sa diskusia nezriedka zužuje iba na problematiku žiakov so špeciálnymi výchovno-vzdelávacími potrebami, inkluzívne vzdelávanie sa týka pripravenosti a schopnosti škôl adekvátne reagovať na potreby všetkých detí. Je teda legitímnou súčasťou akýchkoľvek diskusií o reforme vzdelávania a nových podobách vzdelávacieho systému, ktoré v súčasnosti na Slovensku prebiehajú. Predložená štúdia identifikuje procesy a opatrenia na národnej úrovni, ktoré môžeme označiť ako inkluzívne, resp. inkluzívnu edukáciu podporujúce a analyzuje autorkine skúsenosti a jej mieru poznania tohto fenoménu.

 

11:15 - 11:50

Inkluze jako multidimenzionální výzva i test aneb zátěžové komponenty proinkluzivního přístupu z pohledu determinantů individualizace, transdisciplinarity a emancipace

doc. Mgr. Kateřina Vitásková, Ph.D.
Pedagogická fakulta UP v Olomouci, Ústav speciálněpedagogických studií

Příspěvek je zaměřen na diskusi vybraných determinantů ovlivňujících možnost skutečné implementace hlavních principů inkluzivního přístupu, kterými jsou nutnost individualizace, ale i transdisciplinarity přístupu k jednotlivým aktérům inkluze, včetně zúčastněných zástupců školského, klinického a sociálního resortu, v kontextu významné komponenty v podobě emancipované pozice rodiny v inkluzi a heterogenity biologických, kulturních, ale také jazykových vlivů na straně dítě, rodičů, ale také odborníků účastnících se inkluze. Uváděny budou nejenom filozofické kontexty, ale také konkrétní příklady v komunikačních a dalších vývojových determinantů nejenom na straně dítěte či dospívajícího žáka/studenta. Zvláštní pozornost bude také věnována profesním vztahům a zodpovědnosti zúčastněných odborníků v inkluzi, včetně faktoru vzájemné tolerance, respektu a touhy po o sdíleném poznání. Příspěvek vyjde z částečné komparace tuzemského a zahraničního edukačního a klinického prostředí a se zohledněním speciálněpedagogického náhledu.

 

11:50 - 12:20

Cesty k inkluzi: Od globálních strategií k lokálním řešením

prof. PhDr. Eliška Walterová, CSc.
Pedagogická fakulta UK v Praze, Ústav výzkumu a rozvoje vzdělávání

Přednáška přispívá do diskurzu pohledem srovnávací pedagogiky. Soustředí se na pojetí inkluze ve strategiích globálních organizací, zvl. UNESCO. Dále se zaměří na řešení inkluze v typologicky odlišných vzdělávacích systémech. V komparativní perspektivě bude reflektována situace v ČR vzhledem k vývoji přístupů k inkluzi na makroúrovni vzdělávací politiky a školského systému i na mikroúrovni škol. Referát využívá metody desk research, zdrojem analýzy jsou dokumenty, odborné studie a diskuse.

 

12:20 - 12:45

Inkluzivní/společné vzdělávání: Proč tak těžko?

PhDr. David Greger, Ph.D.
Pedagogická fakulta UK v Praze
Ústav výzkumu a rozvoje vzdělávání

Inkluzívní či společné vzdělávání je založeno na předpokladu vzdělávání dětí, žáků a studentů v heterogenních kolektivech a je vyjádřením základního práva na vzdělávání pro všechny žáky a naplněním principu rovnosti příležitostí ve vzdělávání (její konceptuální uchopení bude představeno). Zároveň je základním předpokladem pro budování sociální soudržnosti a není v rozporu s důrazem na zajištění kvality ve vzdělávání, jak dokládají četné výzkumy. Data z mezinárodních výzkumů (TIMSS, PIRLS a PISA) a z longitudinálního výzkumu CLoSE (Czech Longitudinal Study in Education) však ukazují, že v ČR jsme tomuto cíli dalece vzdáleni a že se český školský systém řadí mezi nejvíce selektivní vzdělávací systémy, kde se nerovnosti ve vzdělávání stále více prohlubují. Zavádění společného vzdělávání však čelí podobným problémům jako zavádění mnoha dalších reforem (nejen školských), a proto se nabízí otázka "Proč tak těžko?" V příspěvku ukazuji na potřebu a nevyhnutelnost zavádění společného vzdělávání z hlediska morální filosofie i z hlediska stavu našeho vzdělávacího systému a rostoucích nerovností. Zároveň se však zamýšlím nad nedostatečným promýšlením reforem a jejich implementace, které jsou charakteristické pro sociální politiky v ČR.